Dekarbonizace a vliv na životnost vstřikovačů

Lepší účinnost i vyšší výkon

Přímé vstřikování má zejména u benzinových motorů řadu pozitiv daných faktem, že vstřikovač ústí přímo do spalovacího prostoru. Hlavní přínos spočívá v účinnosti a v lepší regulaci množství paliva, které je vstřikováno pod vysokým tlakem, a tedy i s velmi vysokou rychlostí (běžně má vstřikované palivo vyšší rychlost než je rychlost zvuku). Pozitivní je chladicí úloha rozprášeného paliva, které část tepla spalovacího prostoru odebírá, posouvá se tím hranice, při které dochází k samozápalům. To má další důsledky, je například možné zvýšit kompresní poměr motoru, což se projeví na ještě lepší účinnosti.

Jsou tu i negativa

Bohužel, technologie s sebou nese i negativa. Největším je asi fakt, že nedochází k omývání talířů sacích ventilů, což se u nepřímého vstřikování děje. Ventily se pak zanášejí, časem vznikne průsvit a může to skončit i hodně nepěknou, pravděpodobně fatální závadou.

Jenže problém u přímého vstřikování nastává často i na straně vstřikovačů, bez ohledu na to, jestli se jedná o benzinový nebo naftový motor. Vstřikovače, aby kompenzovaly nedostatek času na dokonalé odpaření paliva a smíchání se vzduchem, tvoří velmi jemné kapičky (0,009 mm i méně). Rozstřik musí zkrátka probíhat tak, aby vznikly jen mikroskopické kapičky, v podstatě benzínová nebo naftová mlha.

Kapka ke kapce

Jenže se vstřikovači se to má tak, že vlivem horší kvality paliva a postupným opotřebením, mohou po čase začít trochu paliva propouštět. Není to mnoho, jedná se o opravdu malé množství, které na konci vytvoří malou kapku. Nastartování motoru pak má za následek, že tato kapka neshoří dokonale, protože není rozprášená, ale dojde k vytvoření jakéhosi „nápeku“ – vrstvičky sazí. Když se proces několikrát opakuje, začnou se velmi jemné otvory pro vstřikování paliva zanášet. Do určité míry to zvládá kompenzovat vysoký vstřikovací tlak, jenže postupem času se začne projevovat problém nedokonalého mísení paliva. Důsledky mohou být různé, od nárůstu spotřeby, přes vyšší kouřivost na volnoběh, až po propálení dna pístu.

Dekarbonizace chrání motor i peněženku

Co s tím? Ideální je v případě problémů provést dekarbonizaci vodíkem. Vodík je při tomto procesu vpouštěn do sání, tedy do motoru. Ve spalovacím prostoru dochází k lehkému nárůstu teploty hoření paliva a usazeniny vlivem toho doslova vysublimují, včetně těch na vstřikovačích. Motoru se tím obvykle vrátí původní výkon a klesne spotřeba. Po dekarbonizaci lze pozorovat i snížení kouřivosti, zlepšení emisí a vliv to má i na filtr DPF, který se vlivem nedokonale spalovaného paliva přestane nadměrně zanášet. Dekarbonizace vodíkem však neslouží jenom jako řešení problémů, které už nastaly, ale i jako jejich prevence. Jako se autu mění olej a filtry, není od věci jednou za čas provést i jeho vyčištění od karbonových usazenin. Doporučovaný interval je každých 15 tisíc kilometrů, případně jednou ročně, záleží ale samozřejmě na tom, jak se s autem jezdí. Při spíše dálničním provozu se interval bez obav může prodloužit, při provozu po městě je lepší ho zkrátit.